Jdi na obsah Jdi na menu

 

 

Kalendář včelí pastvy

 

Březen

Měsíc březen je obdobím probouzející se přírody. První známky předjaří se projevují často již koncem ledna a v únoru zpěvem sýkor koňader, rozkvétajícími sněženkami a prodlužujícími se jehnědami lísek. Ve včelstvech začíná plodování s ještě větším předstihem před zjevným fenologickým předjařím. Již v polovině ledna je téměř ve všech včelstvech plod a na podložkách tak lze počátkem února podle výskytu trubčích kukel zjistit ztrátu nebo trubcokladnost matky. Každý včelař se již od února těší na období prvních hromadných proletů a sledování prvního pylového přínosu včelstev.
 

Včelstva záhy po prvních hromadných proletech vyhledávají v přírodě zdroje pylu, vody a nektaru. Zejména přínos prvních dvou složek potravy je nezbytný pro rychle se rozšiřující plochy plodu. Potřebu sacharidů včelstva ještě převážně hradí ze zimních zásob, což představuje hlavní složku úbytku na váze. První rozkvétající včelařsky nejvýznamnější rostliny poskytují většinou pouze pyl.

 

Konec února a první dvě dekády března jsou dobou rozkvětu řady včelařsky významných rostlin. Jen velmi malá a z hlediska potravních nároků včelstev nepodstatná množství nektaru v tomto období poskytují: sněženka předjarní, bledule jarní, podběl lékařský, různé druhy šafránů či lýkovec jedovatý. Tyto druhy jsou současně zdrojem oranžově červeného pylu.

 

Místně mohou mít v tomto období větší význam výsadby vrby lýkovcové, která z řady druhů vrb patří svou nektarodárností k nejlepším. Pro včelstva je v první třetině předjaří (v našich podmínkách asi do 20. března) nejdůležitější dostatečné zásobení pylem, který poskytují převážně lísky obecné, olše lepkavé a osiky obecné. Typické pylové spektrum tohoto období obsahuje převahu žlutého – žlutozeleného pylu lísky a olše (tyto dva druhy nelze v barvou pylových rousků odlišit) nad tmavě hnědými rouskami osikového pylu, který se začíná objevovat až v druhé polovině března.

 

Hnědé či šedohnědé rousky donesené včelami na počátku března bývají jen bezcenným rouskovaným anorganickým materiálem (prach, stavební hmoty apod.). Objevují se převážně v období s nedostatkem pylu – zejména v sezonách, kdy mrazy poškodí rozkvetlé lískové jehnědy. Při první výraznější nabídce přírodního pylu včely opouštějí bezcenné anorganické substráty.

 

Druhá polovina března v nižších a středních polohách bývá již ve znamení rozkvětu vrby obecné (jívy). Na některých stanovištích v příznivém počasí lze zaznamenat první znatelný přínos nektaru z tohoto zdroje, který dokáže ve včelstvech probudit i stavební pud.

 

V poslední březnové dekádě rozkvétá několik dalších pro včelí pastvu významných druhů, z nichž patří k nejoblíbenějším kříženec Salix × smithiana – včelaři dříve rozšiřovaný pod názvem „vrbojíva francouzská”. Jako ostatní druhy vrb poskytuje drobné citronově žluté rousky s červenooranžovým odstínem. Podrobný rozbor pylového přínosu v březnu vede k poznání, že vrby mají význam především jako zdroj nektaru a v přínosu pylu v době jejich květu převládají rousky pylu z větrosnubných dřevin – olší a osik.

 

Duben

Druhým měsícem včelařského předjaří je duben. Často dochází k velkým změnám počasí, jehož ráz ještě stále ve více než polovině dnů včelstvům znemožňuje využívat snůškových zdrojů, které jsou již podstatně pestřejší a vydatnější než v předcházejícím měsíci.

 

Fenologicky je duben charakterizován postupným odkvětem v březnu rozkvétajících lísek, olší a zejména odkvětem vrby obecné (jívy) a osik.

 

Současně rozkvétají v první polovině měsíce modříny opadavé, jilmy horské, topoly černé a devětsily lékařské.

 

Pokrytí rostoucí potřeby pylu z vegetačních zdrojů je v tomto období hlavním úkolem pro včelstva. Příroda již poskytuje na většině míst s dostatečným zastoupením lesních a keřových formací v krajině přebytek pylu – ovšem převážně z uvedených větrosnubných dřevin (lísky, olše, osiky, modříny, jilmy, topoly). Náhlé výkyvy počasí mohou současně znemožnit let včel a vítr rychle odstraní lehký pyl tvořený ve velkém množství v prašnících těchto rostlin.

 

Téměř v každém dubnu dochází k několikadenním pylovým krizím včelstev. Denní výkon matek v kladení vajíček se stále zvyšuje, nejmladší plod je však dělnicemi z důvodu nedostatečné pylové výživy odstraňován. Po dvou týdnech nepříznivého počasí bývá ve včelstvech pouze zavíčkovaný plod a vajíčka.

 

Stačí však několik příznivých dnů a včelstva jsou opět bohatě zásobena pylem a mohou pokračovat ve svém rozvoji.

 

Kromě žlutozelených pylových rousek lísky a olše, citronově – oranžově žlutých rousek vrby jívy a tmavě hnědých pylových rousek osiky (a později také topolů) se v dubnu záhy objevují v pylovém přínosu světle hnědé a nápadně větší rousky modřínového pylu a šedé rousky donášené včelami z jilmů. Další druhy se zpravidla málo podílejí na pylovém přínosu žlutobílými pylovými rousky jaterníků a sasanky hajní, bílými rousky devětsilů, modrými rousky ladoněk a modřenců, hnědožlutými rousky pylu bříz, světle žlutými pylovými rousky plicníků a žlutým pylem orseje a blatouchu.

 

V průběhu celého dubna rozkvétají četné další druhy vrb a jejich mezidruhových kříženců. V první polovině dubna patří k včelařsky nejvýznamnějším druhům vrb: vrba košařská, vrba mechová a její kříženci s jívou, vrba popelavá a vrba nachová. V druhé polovině dubna pak převážně rozkvétají: vrba trojmužná, vrba černající, vrba trojmužná, vrba bílá a vrba křehká.

 

Všechny tyto druhy mají velký význam jako hlavní zdroje nektaru v dubnové snůšce včelstev. Současně jsou v první polovině dubna zpravidla doplňkovými a v druhé polovině dubna často i hlavními zdroji biologicky vysoce kvalitního pylu donášeným v menších pylových rouskách stejné barvy jako u jívy.

 

V druhé polovině dubna mohou vrbám konkurovat v nektarovém přínosu pouze javory. Jasanojavor peřenolistý (dříve javor jasanolistý) je však především bohatým zdrojem pylu. Podobně jako topoly je dvoudomou dřevinou a včelařský význam proto mají pouze prašníkové stromy. Javor mléč je bohatým zdrojem nektaru. Pylové rousky těchto dřevin mají bledě žlutou až žlutozelenou barvu. Podobné zbarvení má také pyl srstky (angreštu) a rybízu. Tyto druhy jsou především doplňkovým zdrojem nektarové snůšky – pylu poskytují jen málo.

 

V teplejších oblastech mají také větší včelařský význam v druhé polovině dubna kvetoucí meruňky poskytující žlutý pyl a broskvoně. Zejména broskvoně patří k lepším zdrojům nektaru a světle červeného pylu.

 

V závěru dubna se v nektarovém a pylovém přínosu začínají výrazně prosazovat rostliny kvetoucí v jarním aspektu – trnka obecná a třešeň. Česny tak proudí do včelstev velká množství hnědožlutých rousek. Dopoledne se objevují včely s oranžovými rouskami pylu z pampelišek (smetánka lékařská). To je poslední impuls k přechodu včelstev do fáze vrcholícího rozvoje.

 

Květen

Květen je nejkrásnějším měsícem včelřského roku. Včelstva, která právě překonala nejkritičtější část ročního vývojového cyklu, vstupují do období, které se vyznačuje rozkvětem mnoha velmi kvalitních zdrojů nektaru i pylu na velkých plochách.

 

V první polovině měsíce využívají včelstva pastvu především pro výživu prudce rostoucích ploch otevřeného plodu a k doplnění glycidových zásob – v průběhu dubna velmi zmenšených. Část donášeného nektaru a pylu se mění ve vosk nového včelího díla – začíná hlavní období stavby (mnohem výraznější než v době květu vrby jívy).

 

V druhé polovině měsíce se s plným rozkvětem velkých ploch řepky může plně rozvinout shromažďovací pud včelstev. Začíná období hlavní snůšky.

 

Na počátku měsíce využívají včelstva ještě některé předjarní zdroje snůšky – zejména javor mléč, vrbu bílou smuteční, vrbu křehkou a srstku obecnou. Současně rozkvétají velké plochy trnky obecné a třešní poskytující mnoho nektaru i kvalitního hnědožlutého pylu.

 

Těžiště včelí pastvy se postupně přesouvá z lesů a ekotonů jejich okrajových porostních plášťů blíže k obcím až do jejich intravilánů, kde rozkvétají velké plochy pampelišky lékařské, na kterých včely sbírají v dopoledních hodinách dostatek nektaru i oranžového pylu. Tyto rousky jsou typické pro pylový přínos v průběhu celého května.

 

Postupně rozkvétá řada druhů ovocných dřevin, z nichž některé patří k nejkvalitnějším zdrojům včelí pastvy. Ještě kvalitnějším zdrojem nektaru i pylu než třešně jsou višně. Později rozkvétají hrušně poskytující mnoho kvalitního nazelenalého pylu (poněkud méně atraktivní nektar) a jabloně, které jsou bohatým zdrojem nektaru i světle žlutohnědého pylu.

 

Jabloně již dobou svého květu přesahují do druhé poloviny května, v níž má jednoznačně dominující úlohu snůška nektaru i jasně žlutého pylu řepky olejky. Žluté plochy těchto prvních zdrojů hlavní snůšky včely vnímají barevně odlišně v důsledku odrazu ultrafialových paprsků od korunních plátků řepky. Jsou tak k nim přitahovány i na několikakilometrové vzdálenosti, což se okamžitě projevuje poklesem návštěvnosti jabloňových květů. Včely vracející se z řepkového porostu snadno poznáme podle žlutého otisku tyčinek na čelní ploše hlavy.

 

Vrcholící pylový přínos z řepky při nedostatečném prostoru pro ukládání pylových zásob může vést i k omezování plodového tělesa a následně k rozvoji rojového pudu. Snůška z řepky proto vyžaduje dobře připravená silná včelstva vybavená dostatečným prostorem, který umožní uložení pylu a zrání medu.

 

Právě u řepkových medů se včelaři dopouštějí závažné chyby předčasným vytáčením nezralého medu s vysokým obsahem vody (nad 20 %), který následně (i po několika měsících) kvasí.

 

Řepce ve spektru pylového přínosu (výjimečně také v přínosu nektaru) mohou konkurovat v závěru jejího kvetení pouze větší porosty hlohů poskytující mnoho pylových rousek žlutohnědé barvy.

 

Větrosnubné dřeviny kvetoucí od počátku měsíce až do jeho druhé poloviny v pořadí: buk lesní, borovice lesní, smrk obecný, dub letní a dub zimní poskytující různé odstíny žlutého pylu včely většinou v přírodě opomíjejí a dávají přednost již uvedeným entomofilním (hmyzosnubným) rostlinám.

 

V druhé polovině května včelstva doplňují přínos z řepky také nektarem a pylem javoru klenu (nazelenalé rousky), janovce metlatého (cihlově červené rousky) a jírovce maďalu (tmavě červené rousky). Včely navštěvující jírovce jsou současně nápadné červeně poprášenými křídly.

 

Na některých místech mohou mít v nektarové snůšce význam porosty borůvky černé, případně paličkovice nachová produkcí medovice na žitě.

 

V závěru května se v pylovém přínosu občas objevují také bílé až nažloutlé pylové rousky z jitrocelů, červenooranžové pylové rousky z heřmánku a hnědé rousky z jetele plazivého. Tyto druhy mají však těžiště včelařského významu až v následujících měsících.

 

Červen

Červen je obdobím vrcholící nektarové a později také medovicové snůšky. Fenologicky se z větší části kryje s tzv. časným létem. Podobně jako v květnu můžeme i v tomto měsíci pozorovat velké rozdíly ve složení včelí pastvy v jeho první a druhé polovině.

 

Na většině území ČR na začátku tohoto měsíce ještě doznívá snůška z řepky a místy též z hlohu. V pylovém přínosu se dále zpočátku projevuje dokvétání pampelišky a jírovce.

 

Na lokalitách, kde jsou větší plochy akátových porostů v příznivých teplých polohách může bezprostředně na řepkovou snůšku navázat snůška akátová. Nedojde-li k obvyklému zpomalení vegetačního rozvoje na rozhraní jara a časného léta spojeného s příchodem tzv. letního monzunu s týdenním chladnějším a deštivým počasím, je velmi obtížné obě medné produkce oddělit. Komplikace způsobuje také skutečnost, že obě snůšky mívají nárazový charakter s denními přínosy včelstev 2–5 kg a vyžadují proto delší vyzrávání po ukončení snůšky.

 

V pylovém přínosu po odeznění dominantních druhů z května roste zastoupení žlutých rousek hořčice – tmavších než u řepky, šedých rousek bobu a světle žlutých rousek růže. V době akátové snůšky v prvních dvou červnových dekádách lze pozorovat také přínos světle hnědých rousek akátového pylu – jejich podíl však bývá nízký.

 

Ačkoli všechny uváděné druhy jsou také zdrojem nektaru, pouze akát bývá v tomto období zpočátku hlavní snůškovou rostlinou (na jižní Moravě již od poslední dekády května). Od druhé dekády června má místy velký význam jako zdroj nektaru maliník – pylu však také poskytuje jen málo v hnědošedých rouskách. V oblastech, kde není zastoupen v porostní skladbě lesů akát ani maliník, vyhledávají včely slabší nektarovou snůšku na hadincích, hluchavkách, kustovnici, krušině a pámelníku. Tyto druhy jsou využívány jako zdroje pylu jen zřídka.

 

Snůškovou situaci tohoto období mohou místně ovlivnit také plochy rozkvétající svazenky vratičolisté poskytující mnoho nektaru a světle modrého pylu nebo přínos nektaru z kmínu kořeněného.

 

Medovicová snůška

 

V druhé polovině měsíce a zvláště v poslední třetině se fenologická situace výrazně mění. Toto období je charakterizováno kvetením lípy velkolisté (širolisté). Včelám poskytuje hlavně nektar a medovici – pylu na lípách včely rouskují jen málo do drobných bledožlutých rousek. Postupně slábne přínos nektaru a včely jsou nuceny vyhledávat v přírodě zdroje medovice. Mnoho dřevin hostí producenty medovice již na jaře (zejména koncem května – javory, buky, střemchy, topoly) – v té době včely dávají přednost řepkové snůšce. Přesto můžeme být na některých stanovištích překvapeni tmavší barvou, vyšší vodivostí a nezvykle tvrdou konzistencí zkrystalizovaných řepkových medů. V poslední třetině června se soustřeďuje produkce medovice do porostů smrku, dubu a v bohatých sezónách (1983, 1986) také do borových lesů.

 

Na další vývoj českého včelařství má a bude mít rozhodující vliv finanční zhodnocení včelích produktů. Ziskovost či ztrátovost včelařského podnikání je stále prakticky závislá na produkci medu a cenách, za které je prodáván. Tržní podmínky vytvořily od počátku 90. let zcela novou ekonomickou situaci. Včelaření zaměřené na převážnou produkci květových a smíšených medů se jeví v řadě lokalit jako ztrátové. Úspěch včelaře se tak stává závislým na produkci medovicových medů klasifikovaných při výkupu téměř výhradně podle hodnot elektrické vodivosti.

 

Současný stav nabídky a poptávky po jednotlivých druzích medu ve středoevropské oblasti je výsledkem zvyšování zájmu o tmavé medy v posledních desetiletích, na kterém se nemalou měrou podílely také informace vyzdvihující ty charakteristiky medovicových medů, které jsou příznivější z hlediska lidské výživy – zejména vyšší obsah minerálních látek, antibakteriálních látek a enzymů. Cenné nutriční hodnoty květových medů – lepší stravitelnost, lépe definované složení, včetně menšího rizika ekologického zatížení a vyšší obsah pylu – nezohledňuje domácí ani zahraniční trh.

 

Z tohoto důvodu naše včelaře stále více zajímají možnosti předpovídání medovicové snůšky. V rámci dlouhodobé předpovědi nelze dosud uplatnit žádné dostatečně spolehlivé pravidlo o kolísání výskytu medovice v určené oblasti. V letech s mimořádně bohatou medovicovou snůškou (1983, 1986 – rok století), kdy dochází k přemnožení producentů v borových lesích, nejsou velké rozdíly mezi lokalitami z hlediska výnosů medovicového medu.

 

Tak jako včelstva projevují zřetelněji své předpoklady ve snůškově chudých letech, jsou také v těchto pro lesní snůšku nepříznivých sezónách (1992, 1999) lépe vyjádřeny vlastnosti stanovišť a zejména jejich schopnost být zdrojem medovicových medů.

 

Za určující pro produkční vlastnosti stanoviště lze považovat:

 

a) Druhovou skladbu lesa a stupeň jeho monokulturnosti

 

Nejlepší podmínky pro výskyt medovice poskytuje smrk a jedle. Výskyt medovice na listnáčích bývá častější (javor, dub) a producenti medovice přečkávají často již od časného léta v diapauze ve stadiích s minimální látkovou přeměnou a produkcí medovice. Monokultura (= jednodruhový porost), ačkoli je z hlediska lesnické typologie méně vhodným způsobem pěstění lesů, poskytuje lepší podmínky pro přemnožení producentů medovice než smíšený porost.

 

b) Zdravotní stav lesních porostů

 

V 80. letech, s nárůstem imisního zatížení lesů, nebylo možno pozorovat úbytek medovicové snůšky – spíše naopak. Mírně oslabené porosty mohou být snáze a ve větší míře přístupné k přemnožení producentů medovice. V silně poškozených porostech je však nakonec produkce medovice minimální.

 

Lze předpokládat také rozdílnou citlivost jednotlivých druhů na imisní zatížení. Tak je možno vysvětlit úbytek stavů puklice poloskryté a nárůst výskytu mšic, jako zdrojů medovice na smrku.

 

c) Klimatické poměry

 

Nejlepší podmínky poskytuje mírně vlhká oblast s dostatečnou zásobou spodní vody. Význam dostatečného zásobení vegetace v doletovém okruhu včelstev vláhou narůstá zejména v posledních srážkově deficitních letech. Prosychající les stěží může být dobrým zdrojem medovice.

 

d) Trofobiózu

 

Producenti medovice žijí v symbióze s několika druhy mravenců rodu Formica a Lasius, z nichž je nejvýznamnější Formica polyctena, který staví velké kupy z jehličí, a mravenec černolesklý (Lasius fuliginosus) sídlící v starých dutých (zejména lipových) kmenech. Výskyt těchto symbiontů je dobrým ukazatelem ohnisek možného přemnožení producentů.

 

e) Konkurenční snůšku

 

Ta je novým, v současných podmínkách pro včelaře negativním jevem. Dříve se na některé z těchto zdrojů vyplácelo kočovat. Nyní je výhodné, když v blízkosti zdroje medovice není: hořčice (řepkový med lze včas vytočit), vojtěška (tmavé medy s nízkou vodivostí), akát (je "znehodnocen" medovicí a medovice akátem), maliník a lípa. Je smutnou skutečností, že tyto ještě před několika lety vysoce ceněné zdroje snůšky je nutno dnes označit za zdroje snižování tržní hodnoty medu. K tomu přistupuje navíc skutečnost, že většina včelstev dává přednost využití nektarové snůšky před sběrem medovice.

 

f) Faktory závislé na početnosti

 

Představují souhrn vlivů působících na přemnožení (gradaci) producentů medovice, které mají původ v početnosti producentů a jejich predátorů či parazitů.

 

Producenti medovice mají mimořádnou rozmnožovací schopnost, která je u mšic ještě zesílena tvorbou většího počtu generací v průběhu sezóny. Jediná samice z počátku sezóny může mít na jejím konci miliony potomků.

 

Nárůst početnosti je v populační ekologii vyjádřen vztahem: dN/dt = r × N × ((K − N)/K), kde N je početnost sledovaného druhu v daném okamžiku, dN přírůstek početnosti v době dt a r je okamžitá rychlost růstu početnosti. Hodnota K charakterizuje maximálně možnou početnost únosnou pro dané stanoviště.

 

Producenti medovice z nadčeledi mšic se vyznačují velkým kolísáním početnosti, která je v daném okamžiku hluboko pod nebo vysoko nad hodnotou K. Populační dynamiku takových druhů lépe vystihuje vysoká hodnota r než hodnota K. Označujeme je za r-stratégy vyznačujícími se velkými okamžitými rychlostmi růstu a neschopností tvořit rovnovážné populace. Jsou to tzv. oportunistické populace, jejichž velikost se značně mění v čase a po většinu roku je značně nižší, než by potravní zdroje (nosná kapacita prostředí K) umožňovaly. S nárůstem početnosti se zvyšuje hodnota odporu prostředí charakterizovaná členem (K − N)/K. V okamžiku, kdy N přesáhne nosnou kapacitu prostředí K, což probíhá u r-stratégů velmi rychle v tzv. gradační vlně (u mšic během asi tří týdnů), nabývá výraz udávající nárůst početnosti záporných hodnot a nastává období snižování početnosti – ústup neboli retrogradace. Pouze při přemnožení, které v gradační vlně mšic probíhá, jsou vytvořeny podmínky pro významnější přínos medovice.

 

Kolísání početnosti červců, jako druhé nadčeledi významných producentů medovice, podléhá mnohem pomalejším výkyvům. Strategie typu r je zde méně výrazná. U většiny druhů včelařsky významných červců (puklic) je totiž pouze jedno rozmnožovací období (v létě), na jehož úspěšnosti a odporu prostředí v období podzimu a zimy je prakticky závislý výskyt medovice pocházející z těchto zdrojů.

 

Obranné mechanismy puklic – zimování pohyblivých stádií ve štěrbinách kůry, ochrana nepohyblivých stádií samiček – vlastních producentů medovice – kutikulárními štítky snižují mortalitu (úmrtnost), která nemá tak katastrofický průběh jako u mšic. Z důvodu této zvýšené stability populací puklic je pravděpodobnost jejich zvýšeného výskytu v sezónách následujících po sobě mnohem větší.

 

Vlivy odporu prostředí, které působí proti zvyšování početnosti mají původ v hustotě výskytu jedinců způsobující stresové vlivy, jež zpomalují rozmnožování, v konkurenci o zdroje potravy, ve zpomalení průběhu fotosyntézy a tvorby cukerných látek (asimilátů) u napadených rostlin a hlavně pak v rostoucí početnosti druhů ptactva a zejména hmyzu, kteří se producenty jako predátoři (dravci) či parazité živí.

 

Zejména hmyzí nepřátelé producentů medovice jsou velmi početní a mohou na určitém místě zkrátit gradační vlnu a snížit její výšku. Jsou to především zástupci brouků (slunéčkovití), síťokřídlých (zlatoočkovití, denivkovití), dlouhošíjky, dravé ploštice a mnoho druhů blanokřídlého hmyzu (např. vosy, mšicovníkovití aj.). Vývoj parazita nebo predátora je však v případě regulace početnosti mšic natolik opožděn, že zasahuje až do průběhu gradační vlny v její druhé polovině a vlastní vzestup početnosti neovlivňuje tolik, jako podmínky stanoviště a průběh počasí v sezóně.

 

Z tohoto hlediska gradaci urychluje zejména teplé a sušší jaro, protože vývojový cyklus mšic se urychluje při vyšších teplotách (více než u parazitů a predátorů) a dostatek vláhy na konci včelařského jara a začátku časného léta zvyšující intenzitu fotosyntézy a produkcí cukrů živnou rostlinou v letním období hlavního výskytu medovicové snůšky. Nepříznivě působí v průběhu gradace pouze prudké opakované srážky smýváním producentů i již vytvořené medovice.

 

Dlouhodobá prognóza medovicové snůšky je závislá na dobrých znalostech stanoviště (druhové skladby, zdravotního stavu porostů, trofobiózy a případných konkurenčních snůšek), kterou lze upřesnit na základě průzkumu faktorů závislých na početnosti (výskyt producentů a jejich parazitů nebo predátorů), který lze provést v průběhu jara na náhodně vybraných plochách porostů. Perspektivní je i matematické modelování získaných dat určujících pravděpodobnost výskytu snůšky na počítači. V žádném případě však nemůže být prognóza medovicové snůšky přesnější než předpověď počasí, které mezi podmínkami gradace producentů i vlastního přínosu včelstev má jednu z nejvýznamnějších rolí.

 

V pylové pastvě druhé poloviny června se zvyšuje zastoupení tmavě hnědých pylových rousek jetele a černých rousek máku vlčího. Přibývá tak nápadně tmavých ploch v zásobních pylových plástech, které začínají překrývat jasné plochy žlutého, žlutohnědého a oranžového pylu vytvářené na jaře a na počátku časného léta.

 

Zejména v posledních letech s ustupující chemizací zemědělství roste význam pylového přínosu z planě rostoucích máků.

 

Včelstva umístěná v blízkosti řepkových porostů a zalétaná na počátku června na postranní dokvétající lodyhy, často využívají koncem června jako zdroj světle žlutých rousek pylu violku trojbarevnou, vyskytující se plevelně v podrostu. Při pozdější desikaci těchto ploch (zdánlivě nekvetoucích) pro urychlení dozrátí řepky může docházet k otravám včelstev.

 

Nápadný bývá také přínos tmavě modrých pylových rousek z vrbky úzkolisté rozkvétající v druhé červnové dekádě. Bez zřetelnější změny pokračuje pak snůšková situace z druhé poloviny června obvykle ještě v první červencové dekádě.

 

Červenec

Červenec je již měsícem ve znamení letního slunovratu. Zdroje hlavní medovicové snůšky v průběhu července slábnou a jeho závěr bývá již bezsnůškový a provázený slídivostí včel se všemi negativními důsledky pro včelařovu práci i šíření chorob včel.

 

Průběh vegetace a snůšky v červenci je více než na teplotách závislý na dostatku srážek. To je také hlavní důvod prodloužení medovicové snůšky ve srážkově bohatších oblastech vyšších nadmořských výšek nebo v územích, které mají více srážek v důsledku příznivého utváření terénu. Nedostatek srážek v tomto období ukončí proud mízy v sítkovicích dřevin, což vede k rychlému zastavení produkce medovice. Naopak bohaté srážky koncem června v loňském roce prodloužily medovicovou snůšku na mnoha místech ČR až do srpna.

 

Zkracování délky dne vede současně k projevům přípravy včelstev na období zimního klidu. Omezování rozlohy plodu v situaci, kdy česny proudí do úlů velká množství kvalitního jetelového či heřmánkového pylu, umožňuje výchovu generace dlouhověkých včel. Z tohoto pohledu je časný pokles rozlohy plodových ploch v období července až první poloviny srpna velmi potřebný, protože spadá do období intenzivního zásobení pylem.

 

Fenologicky tvoří červenec pokračování aspektu časného léta. První 2/3 obvykle náleží k tzv. plnému létu, poslední 1/3 pak k podletí. Jen málo druhů rostlin je dobou svého květu vázáno výhradně na toto období. Poměrně přesně je lze charakterizovat jako dobu kvetení lípy srdčité / Tilia cordata /.

 

Lípy na rozdíl od vžitých představ laické veřejnosti nemají velký včelařský význam jako zdroje nektaru či pylu. Nektarodárností se řadí pouze k průměrným druhům většinou neschopným zajišťovat pravidelné a významné přírůstky na váze včelstev. Pylodárností patří dokonce k podprůměrným druhům poskytujícím drobné světle žluté pylové rousky. Situaci ve využití nektaru lip, který bývá pravidelně promísen s medovicí z téhož zdroje produkovanou zdobnatkou lipovou / Eucallipterus tiliae / navíc komplikuje nízká tržní hodnota smíšených lipových medů s vodivostí 0.0006 - 0.0007 Scm-1. Na charakteristický cyklus tvorby nektaru lip reagují včelstva intenzivním letem za snůškou v časných ranních hodinách.

 

Mnoho druhů rostlin, které jsou významnými zdroji včelí pastvy v červenci rozkvétá již v květnu a v červnu. Jsou to zejména : heřmánek pravý / Chamomilla recutita /, jetel plazivý / Trifolium repens /, jetel luční / Trifolium pratense / - tyto druhy jsou hlavními zdroji oranžového / heřmánek a některé druhy rmenů / a tmavě hnědého / jetel / pylu. Hnědé rousky se objevují výrazněji v pylovém přínosu až v druhé polovině července. V první polovině tohoto měsíce jsou oranžové rousky hvězdnicovitých rostlin / podle Zandera - hvězdnicovité A / na mnoha lokalitách významně doplňovány zelenočernými pylovými rousky máku setého / Papaver sommniferum / či černomodrými pylovými rousky vrbky úzkolisté / Chamaenerion angustifolium /, která je na rozdíl od máku také dobrým zdrojem nektaru zejména na lesních světlinách.

 

Plně kvetou také převážně nektarodárné šalvěje /Salvia sp. /, kustovnice / Lycium sp. /, hadince

 

/ Echium sp. /, pcháče a bodláky / Cirsium et Carduus sp. /, pámelníky / Symphoricarpos sp. / aj.

 

V závěru června nebo na počátku července rozkvétají další méně významné převážně nektarodárné druhy jako např. lopuch / Arctium sp. /, čekanka / Cichorium intybus / - významnější také jako zdroj bílých pylových rousek, z kulturních rostlin např. okurka / Cucumis sp. / a cibule / Allium sp. /, na jejíž semenářské plochy se vyplácí i kočovat.

 

Těžiště pylové a nektaové snůšky se v tomto období většinou přenáší do ploch orné půdy a včelstva umístěná ve větších komplexech lesů trpí zejména při významnější medovicové snůšce nedostatkem pylu, což může ohrozit jejich zdravý vývoj v následujícím roce. Zdroje medovicové snůšky jsou vtomto měsíci soustředěny především v smrkových a dubových lesích. Významnějšími producenty jsou především mšice / Cinara, Lachnus et al. /, význam puklic / Coccidae / se v posledním desetiletí snižuje. V případě přemnožení medovnice ojíněné / Cinara costata / se objevují melecitózní medy tuhnoucí v plástech.

 

V závěru měsíce charakterizuje nástup podletí rozkvět vřesu obecného / Calluna vulgaris /. U nás se můžeme jen vzácně setkat s čistými vřesovými medy známými např. ze severoněmeckých vřesovišť. Schopností dokonalého využití tohoto zdroje byla známa zejména včela středoevropská / Apis mellifera mellifera /. Vřesové medy jsou typické vyšším obsahem vody a rosolovitou konzistencí, která ztěžuje jejich vytáčení tak, že je potřebné předchozí mechanické narušení buněk. Vřes je také průměrným zdrojem pylu přinášeným v hnědožlutých rouskách. Determinace tohoto druhu v pylovém i nektarovém přínosu pozdního léta a podletí je snadná, protože stejně jako jiné druhy vřesovcovitých / Ericaceae / pylová zrna zůstávají od dokončení meiózy spojena v charakteristických čtveřicích.

 

Srpen

Srpnová
vegetace je plně ve znamení podletí. Příroda i včelstva, která jsou její součástí se připravují na období zimního klidu. Rostliny tvoří "reprodukční částice" a organické látky vytvářené fotosyntézou ukládají do semen a plodů. Je - li dostatek vláhy, projeví se tento tok sacharidů tzv. druhou mízou dřevin, na kterou může být vázán také výskyt podletní medovicové snůšky. Pravidelněji se podletní medovice, která má pro moderní včelařství spíše negativní význam, vyskytuje na modřínech a jedlích.

 

Větší část vznikajících asimilátů u víceletých bylin a dřevin je však ukládána do kořenů, oddenků, cibulí, hlíz a jiných zásobních orgánů. Současně zkracující se dny, chladnější noci a nedostatek půdní vláhy rychle snižují produkci asimilátů a tlak buněčných šťáv v sítkovicích rostlin. Z porostů miyí na této hodnotě závislí producenti medovice - vznikají poslední generace, kladou vajíčka nebo vytváří jiné přezimující formy s minimální látkovou výměnou i produkcí medovice. Snižuje se také nektarodárnost rostlin, a to zejména tehdy, jsou - li již z části květenství založena semena.

 

Včelstva reagují na tuto situaci snahou hromadit poslední zbytky nabízejících se sacharidů, a nestačí - li to ( zejména po medobraní ), stupňuje se slídivost a loupeží pak často silná včelstva zlikvidují slabochy. Takto dříve příroda sama zvyšovala pravděpodobnost přezimování silných včelstev, která byla zárukou další existence druhu.

 

Dnes je slídivost a loupež jevem vysloveně negativním. Ohrožuje především oddělky se záložními matkami a na stanovištích s úly umístěnými na malé ploše se může lehce rozšířit i do včelstev silnějších - zejména jsou - li osiřelá nebo dokonce bezmatečná. Mimořádná jsou však rizika spojená s šířením chorob v důsledku slídivosti, loupeže a zalétávání trubců, kteří jsou nejdříve vyháněni z nedostatečně zásobených včelstev s mladými matkami.

 

Dostatečné zásobení včelstev sacharidy i pylem v podletí je především důležité pro zajištění kvalitní výživy pro generaci zimujících včel. Rozloha plodu v tomto období není z pohledu kvality zimujícího včelstva rozhodující. Důležitější je poměr mezi množstvím plodu a pylovou snůškou. Včelař by měl znát rozložení zdrojů pylové pastvy v plném létě a v podletí. V oblastech s chudou pylovou snůškou se na tyto zdroje vyplatí i kočovat. V suchých letech s nedostatkem pylu, kdy včely sbírají pyl i na jinak opomíjených merlících / Chenopodium sp. / je správné ukončit vývojový cyklus co nejdříve - intenzivním zakrmením koncem července a začátkem srpna, neboť zimovat bude červencová generace včel.

 

Dobré pylové zásobení včelstev v srpnu je z více než 90 % zajišťováno z ploch jetele lučního

 

/ Trifolium pratense / a kukuřice seté / Zea mays /. Z těchto 2 zdrojů dávají včelstva většinou přednost plochám jetele, jehož květy poskytují tmavě hnědé pylové rousky na zadních končetinách včel jen málo nápadné. Objeví - li se přísušek, přinášejí včely z květů jetele se zkrácenými korunními trubkami také dostatek nektaru.

 

Pylové rousky kukuřice jsou naopak velmi nápadné svou velikostí i světle žlutou barvou. Pylový přínos z kukuřice může trvat více než měsíc - většinou o 2 - 3 týdny déle než snůška z jetele lučního.

 

Současně s těmito plodinami poskytují včelám nektarovou snůšku zejména porosty vojtěšky

 

/ Vicia sativa /, které mohou být současně doplňkovým zdrojem medovice. Další doplňkový zdroj nektaru i oranžověžlutého pylu představuje slunečnice roční / Helianthus annuus /, která však v podmínkách ČR nemá své teplotní optimum, což se zřejmě projevuje nižší nektarodárností a zájmem včel o její úbory. Ve směskách na podletní a podzimní zelená krmiva je včelami mnohem více vyhledávaná hořčice bílá / Sinapis alba / aj. brukvovité rostliny, poskytující mnoho jasně žlutého pylu.

 

Tyto zdroje se však uplatňují až koncem měsíce, kdy již nemá pro včelstva / kromě pozdně plodujících / rozhodující význam.

 

Doplňkovými druhy v pylové a nektarové snůšce tohoto období je řada rostlin rozkvétajících již v časném a plném létě - především vřes obecný / Calluna vulgaris /, který jako zdroj nektaru a pylu charakterizuje celé podletí. Dalšími převážně nektarodárnými druhy jsou pámelníky

 

/ Symphoricarpos sp. /, kustovnice cizí / Lycium halimifolium /, chrpy / Centaurea sp. /, pcháče a bodláky / Cirsium et Carduus /.

 

Větší význam jako zdroj pylu může mít třezalka tečkovaná / Hypericum perforatum / - pyl v první polovině srpna jasně žluté barvy, příp. čekanka obecná / Cichorium intybus / - pyl bílé barvy. Z luk

 

po 2. seči včelstva donášejí oranžové pylové rousky máchelky podzimní / Leontodon autumnalis /.

 

Vzácně se objevují také pylové rousky z květinových zahrádek - z květů Rudbeckií, Helenií, Gailardií, jiřinek / Dahlia sp. / aj. Svým kvetením v průběhu srpna je mezi dřevinami zajímavý také převážně nektarodárný jerlín japonský / Sophora japonica /.

 

Září

V září s končícím podletím a nástupem včelařského podzimu vegetační období ve středoevropských podmínkách končí. Včelstva vnímají probíhající změny v přírodě - zkracující se dny, nižší ranní teploty a menší nabídku pylu nektaru i medovice nižší letovou aktivitou a ukončením plodování.

 

Také v ošetřování včelstev by měly být respektovány tyto zákonitosti a včelstva by měla do tohoto období vstupovat nakrmená a i v klasických úlech neuteplená, aby mohla "pocítit" vliv měnících se vnějších podmínek a dostatečně rychle na ně reagovat. Je zvláště potřebné, aby včelstva ukončila roční cyklus plodování co nejdříve a nevznikaly tak následné komplikace s přítomností plodu v době ošetřování proti varroáze fumigací.

 

O vhodnosti a typu uteplení v předjarním a jarním období mohou být vedeny diskuse - v podletním a podzimním období je však nevhodné a v zimě zbytečné.

 

Ve včelí pastvě v první polovině až 2/3 září obvykle doznívá podletní období. Je - li v srpnu a na počátku září dostatek srážek, dochází k prodloužení snůšky nektaru a pylu z řady včelařsky významných rostlin až do prvních mrazů v říjnu. Nejdříve obvykle končí přínos velkých žlutých rousek kokuřičného pylu ( Zea mays ) ( typických pro přínos pylu v srpnu ) současně s přínosem nektaru z tolice seté - vojtěšky ( Medicago sativa ). Postupně odkvétá také vřes obecný ( Calluna vulgaris ), který je především zdrojem nektarové snůšky v suchých borových lesích. V lesích s dostatečným zastoupením podrostu poskytuje nektar i žluté pylové rousky starček hajní (Senecio nemorensis). Na lesních světlinách je v tomto období poskytuje stejný typ snůšky zlatobýl obecný ( Solidago virgaurea ), ještě větší význam má však snůška z pěstovaného a na mnoha místech zplanělého celíku kanadského ( Solidago canadense ) a nektarová snůška z podobně zplanělé a podél vodních toků se šířící netýkavky žláznaté ( Impatiens glandulifera ).

 

Na loukách kvetou máchelky ( dříve pampelišky ) ( Leontodon sp. ), které poskytují včelám kromě nektaru rousky oranžového pylu. Podobný význam doplnkového zdroje nektaru a pylu mají jiřinky ( Dahlia sp. ), třapatky ( Rudbeckia sp. ), kokardy ( Gailardia sp. ), slézovce tříměsíční ( Lavatera trimestris ), nestařce ( Ageratum sp. ) a některé další letničky, dvouletky a trvalky pěstované na zahrádkách.

 

Září je současně obdobím, kdy včelstva využívají také pastvu z keřových formací a živých plotů. Některé druhy dřevin využívané v sadových úpravách pro tyto účely jsou především kvalitními zdroji nektaru - např. pámelník ( Symphoricarpos sp. ), a kustovnice ( Lycium sp. ). Z větších dřevin mohou mít místní význam v zajištění nektarové snůšky parkové výsadby jerlínu japonského ( Sophora japonica ).

 

Na suchých okrajích cest se společně s čekankou obecnou ( Cichorium intybus ), která je velmi dobrým zdrojem nektaru a bílých rousek pylu vyskytuje bělotrn kulatohlavý ( Echinops sphaerocephalus ) poskytující včelám dobrou nektarovou snůšku.

 

Hlavní zdroje nektaru a pylu v podzimním období však včelstva nachází na orné půdě. Po odkvětu kukuřice a jetelů jsou využívány jako zdroje pastvy především porosty směsek obsahující slunečnici ( Helianthus sp. ) a hořčici ( Sinapis sp. ). Zatímco slunečnice je využívána jako zdroj nektaru a pylu jen při vyšších teplotách, hořčice bývá v zemědělsky využívané krajině včelařsky nejvýznamnější snůškovou rostlinou v období druhé poloviny září a v říjnu.

 

Typicky podzimní včelařsky významné druhy rostlin - ocún jesenní ( Colchicum autumnale ) a břečtan popínavý ( Hedera helix ) mají u nás vzhledem ke u svému rozšíření ( na rozdíl např. od alpské oblasti) pouze podružný význam, přestože jsou velmi kvalitními především pylodárnými druhy.

 

Říjen

V říjnu končí kalendářní vývojový cyklus vegetace i včelstev. Konec vegetačního období se projevuje usycháním bylin a opadem listů dřevin, který "v rozporu" s názvem následujícího měsíce probíhá převážně v říjnu. Ukončení vegetace - tj. i opad listů stimulují především vyšší teploty na počátku října ( babí léto), část bylinné složky vegetace citlivou na nízké teploty ničí první přízemní mrazy - obvykle v druhé polovině října, často však i dříve. Do druhé poloviny října zůstává pouze několik významnějších zdrojů včelí pastvy. Pomineme - li u nás nepříliš významný břečtan ( Hedera sp. ) a ocún ( Colchicum sp. )jsou hlavními zdroji pylu a nektaru v tomto období podzimní směsky se slunečnicí ( Helianthus ) a hořčicí ( Sinapis sp. ).Spektrum snůšky v tomto období doplňují některé druhy lučních a úhorových společenstev z okrajů polí, lesů, cest, ruderálních stanovišt. Jsou to převážně nektarodárné byliny - komonice ( Mellilotus sp. ), pcháče ( Cirsium sp. ), srdečník ( Leonurus sp. ) a některé další hluchavkovité byliny jako měrnice ( Ballota sp. ) a čistce (Stachys sp. ) a z významnějších doplnkových zdrojů pylu i nektaru zlatobýly ( Solidago sp. ) a čekanka ( Cichorium sp. ). Cyklus ročního plodování včelstva by měl být v první polovině října ukončen. Tato skutečnost je významná jak z pohledu podzimního ošetřování proti varroáze, tak i životního cyklu včelstev - znamená totiž podstatné snížení spotřeby sacharidů z nektaru, medovice a v této době především z vlastních zásob včelstva. Současně významně klesá spotřeba pylu. Tyto skutečnosti se projevují pozorovatelným snížením letové aktivity včelstev. Bez ohledu na trvající pylovou nabídku v přírodě včely pouze "paběrkují". Pozdní ukončení plodování včelstev může mít velmi závažné následky v podobě nadměrné spotřeby cukerných zásob a vyhladovění včelstev koncem zimy nebo v narušení struktury včelstva je - li plod vychováván v době s nedostatkem pylu, což má za následek vyčerpání tukových a bílkovinných rezerv podletních včel, aniž by se vytvořila náhrada v podobě nové dlouhověké generace. Pak může dojít ke zhroucení včelstev ještě v pozdním podzimu nebo počátkem zimy.

 

Listopad

V listopadu se ukládá příroda k nejhlubšímu spánku. Vegetační období je u konce. Dřeviny nevyraší ani při výrazném oteplení, v klidu zůstávají současně semena většiny rostlin.